VERZE 1:
Tramp (tremp), v americké angličtině název tuláka, u nás však původně neorganizovaný táborník, který věnoval čas campingu neb táboření čili trampingu.
Slovo TRAMP shrnuje v anglicky mluvících zemích synonyma našich podstatných jmen a sloves v souvislosti s pěší chůzí například toulání, toulat se, pochod, pochodování, šlapání, šlapat, vandr, vandrování atd. V USA znamená také pojmenování pro deklasované živly jako tuláky, vandráky, pobudy či vagabundy nebo pro nezaměstnaného, který si hledá příležitostní práci.
O trampech coby vagabundech a zlodějích psal již Karel May v Pokladu ve Stříbrném jezeře v roce 1890 (kapitola II. Trampové) vydaném u nás 1902, jako o amerických tulácích se o nich zmiňují v té době ve svých knihách I.Olbracht a J.Š.Baar. Nejvíce však o nich napsal Jack London ve svém autobiografickém románu The Road – Cesta (1907). Popisuje v něm dobu hospodářské krize, která vrcholila v dubnu 1894, kdy táhl s armádou nezaměstnaných pod vedením „generála“ Kellyho z Oaklandu do Washingtonu protestovat proti tíživé situaci sociálně slabých Američanů. Cestoval s nimi jako hobo na nákladních vlacích po Spojených státech, žebral, kradl a byl dokonce uvězněn pro potulku. Článek o tomto Kellyho tažení vyšel tenkrát v Pražském kurýru. Ačkoliv Londonovy knihy u nás pravidelně vycházely od roku 1913, tato se dočkala vydání až v roce 1922. Celé Londonovo dílo bylo mezi českými trampy oblíbené, ale tato kniha jim je obzvlášť blízká. Podle ní jim zřejmě veřejnost začala říkat nejen divocí skauti, ale i trampové.
VERZE 2:
Tramping nebo i Tremping je české a slovenské občanské lidové hnutí inspirované Ligou lesní moudrosti respektive woodcraftem, skautingem (resp. junáctvím) a americkým Divokým západem. Anglicky hiking, na Novém Zélandě tramping.
Podle české legendy je dost často prezentován zjevně mylný názor, že trampování nemá ve světě obdoby v žádném jiném státě, než českém nebo slovenském. Nicméně lze dovodit, že český tramping měl vždy svá dosti osobitá a často i velmi výrazná specifika
Slovní označení trampingu
Pojem tramp pochází z angličtiny a používal se v Americe jako označení pro tuláka, který se vyhýbá práci, tramping je tudíž v tomto smyslu také něco jako „toulání“. Lidově bývá též označován slovem vandr či „vandrování“, což je významový posun od původního dnes již zastaralého významu tohoto slova; dále bývá označován též, slangovým výrazem čundr resp. „čundrák“, čili člověk nechovající se striktně podle nepsaných trampských zákonů.
Do češtiny přešel v už poněkud pozměněném významu, tak jak je používán na Novém Zélandě, z českého vydání knihy Jacka Londona “Cesta”. Další inspirací byly filmy a knihy tematicky čerpající z prostředí Divokého západu, které byly plné romantiky a dobrodružství (kupř. knihy Karla Maye). První trempové bývali obvykle lidé pocházející z chudších sociálních vrstev a nezaměstnaní.
Vznik a popis hnutí
První čeští trempové byli starší skauti (roveři), kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské organizace, ale měli vztah k přírodě a romantice. Bylo to v letech první světové války. Název tramp se tehdy ještě nepoužíval, říkalo se jim divocí skauti.
Trempové postupně objevovali přírodu zejména v jižním okolí Prahy, především v povodí řek Vltavy a Sázavy, později i v povodí řeky Berounky či v hlubokých lesích na Brdech či na jejich lesnatém předhůří, na Hřebenech. Tramping se ovšem posléze rozšířil v menší či větší míře do všech koutů bývalého Československa. V povodí Vltavy a Sázavy pak také vznikly první osady, po vzoru osad při osídlování Západu.
Atributy trampingu
Každá taková osada měla kromě svého originálního názvu (t.j. měla své neoficiální nezaměnitelné jméno) také svého šerifa a vlajku, později k těmto základním atributům přibyly i domovenky na rukávech bund a košil.
Jednotlivé osady dále také mívaly své osadní kapely a pěvecké sbory, které se pyšnily svými vlastními osadními písněmi. Tyto trampské písně zněly a i doposud znějí u táboráků a osadních ohňů dodnes, mnohé z nich byly velmi úspěšné. Písně, jenž byly zpočátku šířené pouze ústním podáním, pak byly ale často komerčně vstřebány žánrem populární hudby a mnohé z nich posléze úspěšně téměř či zcela zlidověly (ze starých songů jmenujme kupř. veleznámou píseň "Niagara" či původní trampskou hymnu "Vlajka", z těch novějších pak Daňkovu píseň Rosa na kolejích či Ryvolovu píseň Bedna od whisky a mnohé jiné další).
Velmi významnou složkou osadního života trampů býval vždy také sport povětšinou provozovaný v přírodě, kupř.: lukostřelba, lasování, lyžování a zimní a horská turistika, vodní turistika respektive vodáctví, trampská atletika (třeba vrhy různými předměty na dálku či na cíl - kupř. vrhy sekerou, dřevěnou kládou či hody oštěpem nebo krumpáčem). Ze známých kolektivních sportů byl vždy významný klasický volejbal či původem čistě český trampský sport, dnes už celosvětově rozšířený, nohejbal (čili trampský fotbal) a další přírodní sporty a lidové zábavy.
Trampské hnutí je primárně založeno na přátelství či kamarádství, přirozeném humanismu, elementární úctě k druhému člověku, lásce a úctě k přírodě, jakož i na úctě ke svobodě každého člověka. Z lesní moudrosti resp. od woodcraftu tramping neformálně přebírá zákony a zásady, které prvně formuloval americký spisovatel E.T.Seton. Vnější atributy trampingu se mění, ale tyto základy a zásady jsou neměnné a jsou platné dodnes.
Podstatnou a velice důležitou vlastností trampingu bylo a stále i je, že nebyl nikdy pevně organizován a veškeré pokusy o organizovanost nebo komercionalizaci nikdy neuspěly. Žádné zákony ani pravidla nebyly nikdy sepsány ani dohodnuty, přesto jsou uznávány a dodržovány naprostou většinou lidí, kteří se k trampingu hlásí. Tramping je totiž především a zejména životní názor a postoj doplněný o nekonzumně zaměřený životní styl.
Mezi bývalými skauty a trampy bychom našli i celou řadu velmi významných českých umělců, ze spisovatelů nelze opomenout celoživotního skauta a významného českého spisovatele pana Jaroslava Foglara. Mezi, dnes už světově proslulé, české trempy patřil i vynikající český grafik, ilustrátor a malíř pan Zdeněk Burian a mnozí jiní. Trampové bývají dost často velice citliví a hodně vnímaví lidé.
Historie trampingu
Nejstarší známá česká osada byla založena kolem roku 1918 na Vltavě v místě zvaném Svatojánské proudy, dnes zatopeném hladinou přehradní nádrže. Jmenovala se původně „Roaring Camp“ (Tábor řvavých) podle povídky Breta Harta. Později byla přejmenována na „Ztracenou naději“.
Zatímco stará historie trampingu z dob jeho prvopočátků je díky osobnosti Boba Hurikána celkem dobře literárně popsána, novodobá historie trampingu, zpracovaná ve vší komplexnosti, zejména v období po Druhé světové válce (a to až do roku 1989) na své kvalitní literárně pojaté historické zpracování teprve čeká.
Moderní tramping a kulturní dění
Český tramping měl po celou svoji své existence velký vliv také na hudební dění zejména v oblasti české lidové a české populární hudby. A platilo to nejen pro období První Československé republiky. Po Druhé světové válce se to také velmi projevilo - mimo jiné třeba velkým rozmachem hudebních žánrů folk, country & western music doplněném původní tradiční i moderní trampskou hudbu. Celou tuto skupinu hudebních žánrů moderní trampské a skautské hnutí vždy považovalo tak trochu za své a dosti často se s nimi i výrazně ztotožňovalo.
Moderní trempové měli i svůj vliv na vznik specificky trampského písničkářství a s ním spojeného literárního dění na poli trampské literatury, zejména na poli kvalitní poezie.
Mezi moderními trampy bychom také našli řadu vynikajících výtvarníků a fotografů, kteří při pobytu v přírodě čerpali (a až doposud stále čerpají) nejen svoji tvůrčí inspiraci ale především svou základní životní energii.
Tramping, společenský fenomén doby
Jakožto svobodomyslné občanské lidové hnutí to tramping (spolu s oběma příbuznými hnutími skautingem a lesní moudrostí) v dobách totalitních vlád neměl nikdy lehké. Všechna tato hnutí byla totalitními režimy často dosti nevybíravým způsobem potlačována a usurpována. Projevovalo se to v praxi všelilak : kontroly STB na nádražích, bourání trapmslých bud na Brdech i jinde, rozhánění potlachů Veřejnou bezpečností, párání domovenek na rukávech bund a košil, zákazy skautské činnosti, násilné obsazování skautských kluboven, krádeže kronik atd. Skauty a trampy neměl vůbec rád komunistický režim, v minulosti však nebyl ani po chuti pro nacistický totalitní režim. Vždyť právě z řad trampů a bývalých skautů se rekrutovalo velké množství lidí aktivně činných v protinacistickém odboji za Druhé světové války. Velká svobodomyslnost, volnost, neformálnost, obdiv k západní kultuře, důraz na prosté lidské bratrství a humanismus, politický liberalismus, láska a úcta k přírodě a mnohé jiné projevy těchto hnutí - jednalo se vždy o společenské jevy a procesy, které totalitním režimům (slušně řečeno) nikdy příliš nevyhovovaly a nebyly jim po chuti.
V dnešní době se setkáváme s názory, že klasický tramping i skauting, tak jak ho známe z dějin 20. století, je již definitivně překonanou minulostí a že je již de facto mrtvým hnutím. I na toto téma probíhá v současné společnosti dosti živá diskuse a téma se zdá být značně otevřené, tato záležitost není plně a uspokojivě vysvětlena dodnes. Velký společenský pohyb a změny, jenž nastaly po událostech z listopadu roku 1989 poznamenal bez pochyby i trampské hnutí. Jisté ale je, že všechna tři příbuzná hnutí (t.j. tramping, skauting a lesní moudrost) našly své moderní myšlenkové ekvivalenty v mnoha jiných občanských hnutích a lidových iniciativách zaměřených kupř. na ochranu přírody a krajiny, na ekologii či, na ochranu památek a životního prostředí apod. Nelze také nevidět, že i mnohá současná moderní sportovní odvětví dnes velmi aktivně provozovaná v přírodě (tzv. "outdoor" aktivity) mají svůj reálný předobraz v některých starších formách trampského či skautského sportování a pobytu v přírodě. Stále živé je především vodáctví, pěší či lyžařská turistika, táboření v přírodě, horolezectví, jezdectví a další sportovní či rekreační aktivity.
Trampské písně jsou, jako zvláštní odrůda folku, blízká lidové písni, často naivní, sentimentální a nedobové.
Nevynikají originalitou muzikálního vyjádření ani se nesnaží vytvářet hudební trendy. Na nic si nehrajou a nic nepředstírají.
Ale na rozdíl od masové komerční hudební produkce specializující se na to, aby zaujala davy, mají trampské písně něco, o čem může soudobá hudební popkultura jen snít. Mají "duši". Emociální působivost. Tu nedefinovatelnou věc, vznikající jako odraz pocitů a dojmů jejich autorů, kteří do těch písní vložili své touhy, emoce, představy, přání a sny.
Trampská píseň je v tom směru, stejně jako folk, přímým pokračovatelem a moderním nástupcem lidové písně.
Festival trampské písně v Horním Jelení je stejně jako tramping a jeho tradice, už tradičně, od dob svého vzniku před více než třiceti lety, velmi specifický a vyhraněný. Dokonce natolik, že si v určitém soudobém kulturním okruhu, který chápe význam pojmů "vyhraněnost" a "tradice" výhradně v kulturně pejorativním smyslu, vysloužil přízvisko "skanzen".
TO: BOKO
(Vlčák, 19. 3. 2008 11:48)